Ivana Štefková
Mnoho z nás teď pochopí, že se o sebe musíme starat
Koronavirová karanténa. Někoho uvrhla do nedobrovolné samoty, jiného zavřela v malém bytě s velkou rodinou. Mnoho rodičů si zkusilo ďábelský trojboj homeoffice-distanční výuka-péče o domácnost. Jak si v tom všem zachovat duševní zdraví, když jsou zároveň nedostupné věci, kterými jsme zvyklí si dělat dobře? O tom všem jsme si povídali s psycholožkou Ivanou Štefkovou, která se dlouhodobě zabývá tématem odolnosti.
Máte nějaké zlepšováky pro rodiny, které už by ze sebe mohly mít ponorku?
Občas se rozdělovat. To teď pomáhá nejvíc nám, taky žijeme v malém bytě se dvěma dětmi a dvěma kocoury. A umět se vykrývat – když s mužem vidíme, že jeden z nás už je vyčerpaný a začíná být podrážděný, tak přichází ten druhý a dává prvnímu prostor, aby šel na půl hodiny ven nebo si vlezl na patnáct minut do sprchy. Já si občas doma nasadím sluchátka, čímž dávám najevo „teď vás neposlouchám“, a víte co? Já už si do nich ani nic nepouštím. (smích) Jen chci vyslat signál, že se potřebuju soustředit, protože sdílíme jednu místnost a je těžké získat svůj prostor. Všímám si ale, že už s tím přicházejí i děti. Dokážou říct, co potřebují, řeknou „už jdi pryč“ nebo „teď ne“. Myslím, že se všichni učíme hezky pracovat se svými hranicemi.
Co udělají lockdowny a karantény s našimi vztahy – rodinnými, manželskými…?
To je hodně různé. Někdo si užívá, že může být rodina víc spolu, jiný by nejradši děti i manžela někam vystěhoval. Někdy nás to může sblížit a někdy oddálit. Každopádně o sobě hodně zjistíme.
Asi nejnáročnější je souběh rolí, kdy jsme zároveň učitelkami a učiteli, kuchařkami a kuchaři a do toho všeho máme stíhat svou práci. Jak to všechno zvládnout?
Jedině tak, že snížím nároky na sebe sama. Já mám třeba hodně videohovorů v 11 a to je ten nejhorší čas, protože skončíme ve 12 a přiběhnou za mnou děti, že mají hlad a já zjistím, že mám taky hlad. Tak jsem začala vařit během videohovorů, což by pro mě dřív bylo nemyslitelné. Trvat na tom, že obstojím ve všech těchto rolích na sto procent, je strašně velký tlak, který si zbytečně přidáváme k tomu všemu, co se kolem nás děje.
Máte projekt pomoci rodičům s názvem Rodičovská posilovna, ale zaujalo mě, že v něm skoro vůbec není řeč o dětech.
Je to tak. Existuje hodně rodičovských kurzů, které jsou o komunikaci nebo o tom, jak přistupovat k dítěti. Jenže když jsme vyčerpaní, moc nám neslouží, že známe nějaké komunikační techniky. My za nimi totiž nejsme. Je za nimi unavený rodič a ony potom nefungují. Začnou fungovat až ve chvíli, kdy se vrátíme ke svým zdrojům a ke své síle. Myslím, že starat se o sebe je něco, co se mnoho z nás teď bude muset učit. Hodně z nás padne a než se zvedneme, uvědomíme si, že spojovat svou hodnotu s výkonem – který teď leckdy ani nemůžeme odvádět – není cesta. Starat se o sebe, občas si říct o pomoc a občas něco neudělat na sto procent, to je cesta.
Autor a moderátor: Lucie Fialová
Foto: Hana Kontriková
Celý rozhovor:
